Jste v tom zase. Konflikt se vaším drahým protějškem, který jako by neměl konce. Přešlapujete v začarovaném kruhu výčitek, nedorozumění a vzájemného obviňování. Zdá se, že se točíte kolem podstaty věci jako šimpanz kolem banánu, kterého nemůže dosáhnout.
Jenže co když za tím neplodným chaosem vězí něco hlubšího? Co když kořen problému sahá až do temných džunglí raného dětství a prvních vztahových zkušeností?
Říká se tomu vztahové styly nebo typy vztahové vazby, attachmentu. Vztahové styly vznikají v v rané části našeho života jako způsoby, kterými se přizpůsobujeme prostředí blízkosti, způsoby, kterými si zajištujeme své potřeby, zejména ty po přijetí. Někdo se naučil, že se musí více snažit a ignorovat své pocity, jen aby zaujal pozornost rodiče, který buď nebyl dostupný, anebo měl svých problémů dost. Druhý se zase, pod vlivem bombardování kritiky či přísné výchovy, kdy se nemohl projevit, rozhodl stáhnout se do svého krunýře a jakékoli blízkosti se spíš bránit. A právě odtud pramení velká část nedorozumění mezi úzkostnými a vyhýbavými partnery.
Sledovat na Spotify
Jaký je ten váš vztahový styl můžete zjistit snadno díky online testu na mém webu.
Praktickému postupu, jak svůj vztahový styl změnit, jsem také věnoval celou audioknihu, vlastně audiokurz, který se jmenuje “Láska, strach a lidoopi”, kde vás v 11 hodinách audionahrávek a 260 stranách textu krok za krokem provedu změnou vztahu k sobě i druhým. Najdete ho také na webu společně s hodinovou kapitolou zdarma. Tahle věcička zdarma je vlastně samostatná audiokniha, která vás provede změnou svého vnitřního kritika na přátelského spojence. Tak to by na úvod stačilo.
Teď se pojďme vydat na cestu do nitra vašeho milostného konfliktu. Nasaďte si pomyslný klobouk zvídavého antropologa a prozkoumejte se mnou pozoruhodný kmen vašeho vztahu. Kdo ví, třeba objevíme poklad hlubšího porozumění a nových způsobů, jak spolu vycházet o něco méně zamotaně.
Co se v této výpravě za odhalením tajů partnerských pří dozvíte:
Jak rozeznat úskalí úzkostné vztahové vazby
Proč se váš protějšek chová zdánlivě nelogicky
Jak vyzrát na "opičí" mozek výčitek a obav
5 kroků, jak vést konflikt, který nekončí jenom větším konfliktem
Jak z bludného kruhu na společnou lanovku hlubšího porozumění
Pokud to zní zajímavě, pokračujte dále. Slibuji, že to bude jízda plná překvapení, humoru a trefných postřehů. Ostatně, vztahy jsou jako výlet do džungle - nikdy nevíte, na jakého exotického tvora narazíte...
Jak poznat a zkrotit "opičí" mozek úzkosti
Váš partner se nechová jako zenový mistr, či romantický milovník, ale spíše jako vyplašené zvířátko? Má sklony k emočním erupcím, výčitkám a nekonečným debatám o vašem vztahu? Gratulujeme, pravděpodobně randíte s majitelem krásného exempláře úzkostné vztahové vazby!
Úzkostní partneři nejsou zlí. Oni se jen tak trochu zasekli v dětských botičkách strachu z odmítnutí a opuštění. Jejich vnitřní radary jsou neustále nastražené na sebemenší náznak hrozby ztráty lásky. A v zápalu nejistoty pak dokáží vyhrotit i banální situaci epických rozměrů.
Je to trochu jako když malému dítěti seberete jeho plyšového medvídka. Nasadí nářek jako siréna, protože pro něj ten banální chlupáč představuje celý svět jistoty a bezpečí. A váš úzkostný partner si nese cosi podobného v sobě - strach, že ztratí vás, svůj vztahový "plyšák".
Jenže dospělí nejsou děti. Nemohou kvůli každé maličkosti začít bědovat a kopat kolem sebe. Proto se konflikt s úzkostným protějškem může zdát jako boj s větrnými mlýny. Místo věcné debaty o konkrétním problému čelíte smršti emocí, výčitek a zoufalých pokusů o dosažení vaší nejistoty.
Klíčem je pochopit, že váš partner se v tu chvíli ocitá v zajetí svého "opičáka" - onoho evolučně staršího mozku, který reaguje na ohrožení bojem nebo útěkem. A vy svým klidem a porozuměním můžete tohoto vnitřního primáta ochočit a nasměrovat k produktivnějšímu dialogu.
Ukážu vám 5 kroků, jak zkrotit úzkostnou "opici" konfliktu a proměnit ji v moudrou, chápající bytost. Ale mějte na paměti, že evoluce je běh na dlouhou trať. Stejně jako šimpanzi nepřestali ze dne na den skákat po stromech, ani váš partner se nezmění lusknutím prstu. Je to spíše pozvolná cesta trpělivosti, empatie a zdravých hranic.
Krok 1: Pojmenujte konflikt a vyslovte svůj záměr
Na začátku konfliktu je důležité udělat dvě věci - pojmenovat, o co se vlastně hádáme, a ubezpečit partnera, že ho nechcete opustit.
Úzkostní jedinci mají totiž sklon vidět v každém náznaku neshody katastrofický scénář zániku vztahu. A proto na vás mohou útočit až hystericky, jako by šlo o život. Ve skutečnosti se jen děsí, že váš konflikt povede k odmítnutí a ztrátě jejich "vztahového plyšáčka" - tedy vás.
Je proto dobré na rovinu říci něco jako: "Je mi jasné, že se teď hádáme o tvoje pozdní příchody. Chci, abys věděl/a, že tě kvůli tomu nechci opustit. Záleží mi na tobě i na našem vztahu. Ale myslím, že potřebujeme najít způsob, jak ten problém vyřešit ke spokojenosti nás obou."
Tím jste jasně definovali předmět sporu, aniž byste svého partnera vrátili do dětských let nejistoty. Dáváte najevo, že konflikt pro vás neznamená konec světa ani vztahu. Chcete se jím zabývat konstruktivně s vírou ve šťastné rozuzlení. To může zabránit zbytečné eskalaci emocí a úzkosti.
Zároveň ale neslibujte, že se nikdy nerozejdete nebo že se na partnera nezlobíte. Nesnažte se za každou cenu o falešné uklidnění. Zdravá hádka přece k životu patří. Příliš mnoho ujišťování by vašemu protějšku mohlo dát pocit, že s ním manipulujete nebo ho nebere vážně.
Jde o upřímnost, respekt a otevřenou komunikaci. Pojmenování konfliktu a deklarování dobrých úmyslů je vstupenkou na dobrodružnou plavbu rozbouřenými vodami emocí. Přichyťte se kormidla a plujte statečně vstříc hlubšímu porozumění!
Krok 2: Stanovte jasné hranice
Když se na vás řítí rozčílený úzkostný partner, je těžké nepropadnout vlastním emocím. Jeho výčitky a obavy mohou spustit vaše vlastní citlivá místa a defenzivní reakce. Jak z toho ven?
Pomoci může stanovení jasných hranic. Zní to složitě, ale ve skutečnosti jde jen o to být k sobě upřímný. Uvědomit si, co ve vás partnerovy reakce spouští, a najít způsob, jak se s tím vypořádat.
Třeba zjistíte, že nesnášíte výčitky a obviňování. Máte pak chuť se bránit, odrážet partnera, utíkat od tématu. Anebo naopak přebíráte vinu na sebe a snažíte se rychle ustoupit, aby byl klid.
Jenže ani přehnaná defenziva, ani submisivita nikam nevedou. Jsou to jen dvě strany téže mince - neschopnosti unést konflikt. A váš partner to podvědomě cítí. Vyhrocuje proto své emoční nároky, aby z vás dostal "lidskou" reakci.
Co s tím? Zkuste si nastavit vnitřní alarm. Jakmile ucítíte, že se ve vás zvedá vlna emocí, zastavte se. Uvědomte si, co se s vámi děje. A řekněte si: "Aha, tohle je ten spouštěč! Teď je čas dát najevo své hranice."
Třeba: "Slyším, že jsi naštvaný/á kvůli té zprávě, co jsem dostal/a od kolegyně. Vadí mi ale, že mi kvůli tomu nadáváš. Pojďme se o tom bavit věcně, jinak budu muset náš rozhovor přerušit a jít se uklidnit."
Dáváte tím partnerovi na výběr. Buď sníží emoční obrátky a bude s vámi jednat s respektem, nebo si vezmete pauzu. To je férová a dospělá domluva. Žádná hra na schovávanou ani vydírání.
Ale pozor - pauzu si vemte, jen když ji opravdu potřebujete! Neutíkejte od konfliktu při první nepohodě. Někdy stačí si uvědomit vlastní limity, nadechnout se a zůstat. To je také projev osobní síly.
A pokud pauzu čerpáte, nezapomeňte partnerovi sdělit, kdy a jak se k tématu vrátíte. Dejte mu jistotu, že se nevytratíte natrvalo, že vám záleží na vyřešení problému. Jinak by si to mohl vyložit jako trest a opuštění.
Stanovování hranic je alchymie. Jde o to najít rovnováhu mezi empatií a asertivitou, mezi blízkostí a autonomií. Je to cesta, na níž objevujete svou vnitřní sílu i zranitelná místa. Ale stojí to za to - zdravé hranice jsou základem spokojeného vztahu i života. Tak vzhůru do dobrodružství!
Krok 3: Zaměřte se na emoce, ne logiku
Představte si, že jste na manželské terapii. Ale místo lidí sedí na pohovce šimpanzi.
Terapeutka se ptá paní šimpanzové: "Co vás trápí?" Šimpanzí dáma spustí: "Můj manžel je příšerný! Pořád se jen povaluje na stromě, nechce se mnou trávit čas a včera se díval po té mladé opici!" Začne vzlykat.
Šimpanzí pán se brání: "To je přece nesmysl, drahá! Jen jsem si včera zdříml a tu mladou opici jsem ani neviděl!"
Terapeutka se obrací k němu: "A co vy slyšíte, že vaše žena potřebuje?"
On nechápavě: "Chce, abych neoddychoval? Jsem přece zdravý šimpanz, potřebuju si občas lehnout!"
Terapeutka vzdychne: "Obávám se, že nevnímáte pocity své ženy. Ona se potřebuje cítit milovaná a důležitá. Nechce slyšet argumenty, chce slyšet, že vám na ní záleží..."
Absurdní, že? Ale ruku na srdce - nejedná takhle občas i váš úzkostný člověk? Nepřipomínají vám jeho emoční projevy tak trochu vyděšené zvířátko?
Jeden moudrý terapeutický směr říká, že za našimi "dospělými" postoji, názory a logikou se často skrývá malé zraněné dítě. A to mluví řečí emocí, ne slov. Potřebuje se hlavně cítit viděné, slyšené, přijaté. A to platí dvojnásob pro lidi s nejistou vztahovou vazbou.
Takže když na vás partner útočí zdánlivě iracionálními výčitkami, zkuste to číst jako nářek malého šimpanzího mláděte: "Mám strach, že mě opustíš! Ujisti mě, že jsem pro tebe důležitý/á!"
A místo logických argumentů zkuste reagovat hojivou řečí emocí: "Slyším, že se cítíš nejistě. Je mi líto, že máš pocit, že mi na tobě nezáleží. Chci, abys věděl/a, jak moc pro mě znamenáš..."
Možná si říkáte - proč bych měl/a ustupovat jeho/její iracionalitě? Vždyť takhle si bude stále vynucovat pozornost a ujištění! To se pak nikdy neposuneme k jádru věci!
Jenže ono je to přesně naopak. Teprve když dokážete naladit se na emoční vlnu svého partnera, utišit jeho vnitřní úzkostné dítě, můžete se dobrat racionálního řešení problému. Jinak budete pořád narážet na zeď strachu a nedůvěry.
Je to jako zklidnit malé děcko zmítané nočními můrami. Nejdříve ho obejmete, pohladíte, necháte vyplakat. A pak teprve můžete rozsvítit, ukázat mu, že příšery byly jen zlý sen. A vrátit se do bezpečí obyčejného světa.
Emoce jsou most k hlubšímu spojení. Jsou to dveře do nitra vašeho partnera. Neodbývejte je lacinou logikou. Naslouchejte jim, pojmenujte je, ochoťte je trpělivostí a laskavostí. Uvidíte, že se z vašeho úzkostného šimpanze stane moudrý a milující člověk...
Krok 4: Zůstaňte u tématu
Pamatujete na manželskou terapii šimpanzů? Tak si představte, co by se stalo, kdyby pan šimpanz reagoval na výčitku své ženy slovy: "Fajn, tak promiň, že se povaluji! Zato ty pořád tlacháš s tou protivnou Bábinkou a vůbec se mi nevěnuješ!"
Jistě tušíte, že tohle k ničemu dobrému nepovede. Paní šimpanzová nejspíš vyletí jako raketa a spustí vlastní litanii výčitek. A už se to pokaždé - hádka se zvrhne v nekonečný ping-pong "A kdo je tady horší?"
Bohužel, tohle znáasi každý pár. Začne se řešit banální problém, a za chvíli už letí vzduchem staré křivdy, různé nesouvisející požadavky a ironické poznámky. Původní téma se zcela vytratí a oba partneři se marně snaží "zvítězit" v hádce bůhví proč.
Jenže v konfliktu nejde o to, kdo s koho. Jde o to společně najít řešení, které oběma vyhovuje. A to se dá těžko, když ztratíte nit a tápete v klubku vzájemných výčitek.
Proto je tak důležité zůstat u tématu. Když partner odbočí k jiným problémům, jemně ho vraťte zpět. Třeba: "Chápu, že tě trápí i to, že trávím hodně času s kamarádkou. Pojďme se na to podívat, ale až vyřešíme tuhle záležitost s mojí prací. Souhlasíš?"
Dáváte tím zároveň partnerovi najevo, že jeho obavy berete vážně a hodláte se jimi zabývat. To je důležité - příliš striktní lpění na struktuře by mohlo vyznít necitlivě a autoritářsky. Jde o to najít balanc mezi řádem a porozuměním.
Představte si to jako procházku džunglí. Jdete po vyšlapané cestě, když tu vás partner zatahá za rukáv: "Podívej, támhle je nádherný papoušek! Pojďme se na něj podívat!"
Vy na to: "Máš pravdu, je krásný! Ale teď bychom měli jít dál, ať nezabloudíme v džungli. Až se vrátíme, můžeme si o něm něco přečíst v atlasu ptáků. Co ty na to?"
Nezavrhnete partnerův zájem, ale vsadíte ho do kontextu společného cíle. Stejný princip zafunguje i v komunikaci. Vracíte partnerovu pozornost k tématu, ale neznehodnocujete jeho postřehy. Jen je odkládáte na později.
Jasné ukotvení se v původním problému vás ochrání před nebezpečným zabředáním do bažiny starých zranění. Zároveň je to projev respektu k oběma - k tématu samotnému i k partnerovi a jeho podnětům.
Skloubit pevnost a citlivost není snadné, zejména ve vypjatém emočním rozpoložení. Ale stojí to za to! S každým uzemněným návratem k meritu věci posilujete svou schopnost vést konstruktivní rozhovor. A budujete bezpečný prostor pro řešení vztahových peripetií.
Tak vzhůru na dobrodružnou výpravu rozvážnosti a empatie!
Krok za krokem, větev po větvi - až proniknete houštím na světlinu porozumění.
Krok 5: Stanovte, co bude dál
Cítíte se po konfliktu jako po výstupu na Mount Everest? Bez kyslíku, s třesoucími se koleny a pohmožděným egem? Gratuluji, právě jste zažili emoční sjezd s úzkostným partnerem!
Ale pozor, ještě nekončíme. Mnoho párů udělá tu chybu, že po hádce prostě "přepne" zpět do obyčejného režimu. Jenže pak mají pocit, že se vlastně nic nevyřešilo. Že dusno ve vztahu pokračuje. A že se stejný konflikt časem zopakuje.
Proto je velmi důležité stanovit, co bude dál. Shrnout, k jakému závěru či dohodě jste dospěli. Ujasnit si, co která strana udělá jinak. Domluvit se, kdy a jak se tématu případně znovu dotknete. Prostě "uklidit bojiště".
Třeba: "Takže jsme si vyjasnili, že mi dáš předem vědět, když se zpozdíš v práci. A já se pokusím být při čekání na tebe trpělivější a nezahltit tě zprávami. Příští týden to vyhodnotíme, ano?"
Tím dáváte partnerovi jistotu, že konflikt nebyl zbytečný. Že z něj vzešlo něco konstruktivního. A že teď jste zase "na jedné lodi".
Zároveň respektujete přirozenou únavu po emočně náročné hádce. Dejte si pauzu, nadechněte se. A pokud potřebujete čas na vstřebání dojmů či emocí, otevřeně to přiznejte: "Jsem rád/a, že jsme to probrali. Ale teď jsem hodně vyčerpaný/á. Potřebuju si chvíli odpočinout, než se pustíme do něčeho dalšího."
Partner pak nebude zmatený a nebude si vykládat vaši odmlku jako trest či odmítnutí. Bude vědět, že jde o zdravou regeneraci sil.
Stanovování dalších kroků je jako doplňování baterky po náročném výkonu. Je to takové malé pozitivní potvrzení, že to všechno k něčemu bylo. Že vám na sobě vzájemně záleží. A že jste odhodlaní pracovat na lepším partnerství.
Takže až příště prolezete trnitým keřem partnerské pře, nezapomeňte ten keř zkrátka "zastřihnout". Pravidelná péče o vztah se vyplatí - časem porostete víc do výšky než do hloubky. A přinese to sladší plody vzájemnosti.
Časté otázky a odpovědi
Co dělat, když partner ignoruje vaše hranice?
Zůstaňte pevní, ale vlídní. Zopakujte své hranice. Případně přerušte hovor a odejděte. Ale vraťte se k tématu, až budete oba klidnější.
2. Jak zůstat trpělivý, když partner nevaliduje vaše emoce?
Uvědomte si, že to nedělá schválně. Pouze se učí naladit se na vaši emoční rovinu. Oceňujte každou jeho/její snahu a pokrok.
3. Co dělat, když se partner nedrží tématu?
Laskavě ho přerušte a vraťte k původnímu bodu. Uznejte, že odbočky mohou být důležité, ale nyní se soustřeďte na jedno téma.
4. Jak postupovat, když partner odmítá stanovit další kroky?
Nenuťte ho. Navrhněte, že další postup proberete třeba zítra či za pár dní. Dejte najevo, že vám na dohodě záleží, ale respektujete jeho/její tempo.
5. Jak pracovat sám/sama na svém strachu a nejistotách?
Uvědomujte si, že vaše nejistoty pramení z minulosti, ne z přítomnosti. Zjistěte, co potřebujete k pocitu bezpečí ve vztahu. Mluvte o tom s partnerem. Ale hlavně buďte laskaví sami k sobě - na změnu je potřeba čas.
Závěrem - cesta z džungle strachu na mýtinu důvěry
Zvládání konfliktů s úzkostným protějškem je jako krocení divokých šelem. Vyžaduje to klid, rozvahu a notnou dávku empatie. Ale také zdravé hranice, pevnost a schopnost zacílit na podstatu věci.
Je to vyčerpávající a občas máte chuť to vzdát. Utéct z té džungle emocí, výčitek a strachů. Jenže pak byste přišli o vzácný dar - o možnost užívat si hluboký, naplňující vztah.
Protože za maskou toho vystrašeného, rozhořčeného šimpanze je často citlivá, láskyplná duše. Někdo, kdo si s vámi chce vybudovat skutečnou blízkost. Kdo touží po přijetí i autonomii zároveň. Po vášni i bezpečí. Po dobrodružství i zakořenění.
A vy svou trpělivostí, pochopením a respektem tvoříte most mezi tou džunglí a mýtinou. Mezi zmatkem a jasností. Mezi strachem a důvěrou.
Je to cesta trnitá, ale nádherná zároveň. S každým zvládnutým konfliktem posilujete svaly vzájemnosti. Učíte se odkládat ego a skutečně naslouchat. Nalaďovat se na potřeby a rytmus toho druhého. A nacházet soulad mezi blízkostí a svobodou.
Možná se občas spálíte o výbuch partnerovy pařáty. Možná se i vy sami proměníte v šimpanze při sebemenší hrozbě opuštění. To je v pořádku. I evoluce měla své slepé uličky.
Ale pokud vytrváte na cestě pochopení a lásky, čeká vás nesmírná odměna. Hluboký, naplňující vztah, kde se můžete cítit skutečně živí. Kde můžete ukazovat své slabiny i svou sílu. Kde můžete společně růst a zrát.
Tak vzhůru do korun vztahového pralesa! Nechť je každý konflikt žebříkem k obzorům důvěry a vzájemnosti. A pamatujte - i ten nejdivočejší šimpanz je jen zraněné zvířátko toužící po lásce. Buďte mu tou láskyplnou, pevnou náručí.
Věřím, že tyto principy vám pomohou zvládat konflikty s vaším blízkým člověkem o něco snáze. Ale nezapomínejte na sebe v celém procesu! I vy máte nárok na pochopení, přijetí a respekt. I vy občas potřebujete ujistit, že jste milovaní a důležití.
Pokud cítíte, že sami táhnete za ten pomyslný ocas nejistoty a strachu, nebojte se to přiznat. Svému partnerovi i sami sobě. Jedině skrze upřímnost a zranitelnost můžeme skutečně růst.
A kdybyste potřebovali průvodce na té krkolomné cestě vztahy, obraťte se na mě - rád vám pomohu zmapovat váš vnitřní terén a najít cestu k vyrovnanějšímu, spokojenějšímu JÁ i MY.
Pokud vás téma zaujalo a chcete proniknout hlouběji do světa vztahů skrze svoje nitro, mám pro vás několik tipů:
"Láska, strach a lidoopi" je 11 hodinový audiokurz, kde se dozvíte, jak pracovat s nejistou vztahovou vazbou krok za krokem a proměnit svůj vztah k sobě i ostatním.
"Vnitřní dialog a vnitřní rodina" - 60 minutová audiokniha ZDARMA, která vám přiblíží metodu, jak proměnit svého vnitřního kritika v laskavého spojence.
A chcete vědět, které šimpanzí já ve vás převládá? Zkuste si udělat online test na mých strénkách. Třeba zjistíte něco překvapivého!
Přeji vám hodně sil, trpělivosti a hlavně lásky - k druhým i k sobě samým. Ať se ve vašem vztahovém safari daří!