Kouzlo EMDR – uvolnění našich bloků a negativních emocí díky pohybu očí!?

Jak by vypadal váš život bez bloků, špatných vzpomínek či strachů? A co kdyby existoval skoro až zázračný postup, jak se jich elegantně zbavit? EMDR je revoluční technika umožnující rychlé a snadné zvládnutí negativních programů, strachů, fobií či následků traumatických zkušeností. V několika hodinách či setkáních. 

Sledujte podcast Na nervy a na pohodu na Spotify

Celý náš život je řízený příběhem, který si o sobě vyprávíme. Možná si jej nemusíme být vědomí, možná jej vyprávíme svým přátelům, někdy si jej opakujeme sami v duchu a ptáme se “proč já?”. Náš životní narativ se skládá z našich zkušeností, prožitých či neodžitých emocí, zranění, úspěchů i neúspěchů. Je to odpověď naší mysli na teorii “jak to s námi a s tím světem vlastně je”.

Jsme také bytosti, které se nejvíce učí prožitím negativní zkušenosti, a tak naše příběhy nebývají pro nás vždy lichotivé. V lepším případě chybujeme a ze svých chyb se učíme, abychom znovu nemuseli prožít nepříjemné pocity. V tom běžnějším se nám pak zkušenosti opakují a my ne a ne se pohnout z místa. 

Příběh „Yes man“ a dětská strategie

Například nemáme rádi konflikty. Necítíme se v nich dobře a máme vždy hluboko usazený pocit, strach, že uděláme raději vše, abychom konflikt zažehnali. “Neumím se prosadit,” zní nám kdesi v podvědomí a my s důvěrou tento náš program následujeme. Výsledkem pak může být naše chování, kdy namísto asertivního prosazení sebe, raději sáhneme k ústupu a potlačení svých potřeb. 

Stáváme se člověkem bez osobních hranic, typem chování ”people pleaser”. Chováme se podle strategie, kterou jsme se naučili někdy v naší historii, nejčastěji dětství.

Možná jsme vyrůstali v prostředí, kdy byl náš nesouhlas s rodičem věcí, která nepatří do chování “hodného dítěte”. Možná jsme byli za své potřeby trestáni. Anebo jsme jednoho z rodičů viděli takto se chovat, aby zabránil konfliktu s partnerem. Naučili jsme se, že potlačit sebe je bezpečnější varianta.

Tato strategie nám v dětství sloužila velmi dobře. Jenže co v dospělosti, kdy jsou osobní hranice a asertivita otázkou spokojeného života a bezpečných vztahů? Náš dětský návyk nás stále chrání před zklamáním z možného neúspěchu při pokusu o sebeprosazení. A zároveň při každém úspěšném provedení potvrzuje svou platnost. Jen my se trápíme. Co to s námi je, že se nedokážeme prosadit? Co dělat s tím, že raději ustoupíme než si řekneme o své potřeby? Je to stále probíhající návyk, zkušenost, kterou potřebujeme zpracovat.

Řešení nám moderní psychoterapie i seberozvoj nabízí více. Jedním z nejúčinnějších postupů je ale také EMDR přístup.

EMDR – zažít zkušenost jinak. 

EMDR je přesně strukturovaný postup, který funguje na základě přirozeného zpracování negativní vzpomínky či našeho programu naším mozkem. EMDR postup byl vyvinutý v roce 1987 psycholožkou Francine Shapiro a s úspěchem se od té doby používá při léčbe posttraumatických poruch. Varianty metody jsou natolik účinné, že jej do postupů léčby veteránů s posttraumatickou poruchou zařadila i americká armáda. Neurobiologické fungování EMDR je stále věcí podrobných výzkumů, ale pro pochopení si můžeme představit zjednodušený model toho, jak naše vědomí pracuje, aby negativní zkušenost zpracovalo.

Lidský mozek má dvě hemisféry. Zjednodušeně řečeno do nich promítáme také dvě základní oblasti naší mysli a vědomí. První je racionální myšlení, explicitní paměť – myšlení založené na procesu, časové lince, logice, příčíně a následku. To můžeme spojit s levou polovinou mozku. Pravá část pak bude patřit naší představivosti, imaginaci, cítění a prožívání, tzv. implicitní paměti. Levá tedy “rozumí”, pravá “prožívá”. 

Zpracování negativní zkušenosti do stavu, kdy ji můžeme považovat “za námi”, překonanou, neaktivní – vyžaduje obojí. Levou i pravou. Náš mozek chce zkušenost popsat, zařadit v čase, přiřadit jí pojmy ale také prožít – emočně, zážitkem.

V případě traumatu se stává, že dojem či událost zůstanou vzpomínkou uvízlou v jedné části bez propojení. Je to tzv. disociace – odpojení mysli od prožívání těla, našich emocí. Disociace je obranný mechanismus organismu. Chrání nás před tím, aby mysl nemusela prociťovat bolestivou zkušenost, kterou nedokáže v tu danou chvíli nijak změnit ani pochopit. Mysl jednoduše uteče pryč. V tuto chvíli také vzniká právě strategie chování pro budoucnost, jak bolestivé zkušenosti zabránit.

Vzpomínka ale zůstává “nepropojená”. Nespojená s prožitkem a pochopením. Zůstává živá a stále v nás působí.

EMDR působí přímo na zpracování této vzpomínky. Díky bilaterální stimulaci – například střídavým pohybem očí do stran či střídavým zvukem dochází k aktivaci levé a pravé části mozku. 

Jednoduše řečeno, tím, že si vybavujeme nepříjemnou zkušenost v představivosti a zároveň u toho pohybujeme očima ze jedné strany na druhou, dovolujeme mysli nepříjemnost zažít, zařadit.

Jak to probíhá?

EMDR proces je velmi přesně daný. Typická délka sezení je 60 – 90 minut a na odstranění blokujících potíží stačí obvykle 4 – 6 sezení, někdy i méně. Délka procesu je daná také tím, jak až dalece si je klient skutečně vědomý svého programu chování či své strategie. Jak moc si již svůj “blok” osahal a pojmenoval. 

Ve většině případů ke mně přichází klienti s obecným zadáním, například s tím, že si u sebe všimli, že mají tendeci lidem vyhovět a ustoupit. A zde se vydáváme na cestu – nalezení souvislostí a pojmenování příběhu.

První krok – co nás blokuje?

Ne každý projev našeho chování má pro nás zjevnou, vědomou příčinu. Stejně jako si už málokdo vzpomene, jak k tomu došlo, že se naučil jezdit na kole, si také jen těžko vybavujeme vzpomínky na události, které nás formovaly. Neznamená to ale, že tam nejsou. Jen se pohybují mimo naší vědomou část. Vynikající postup, jak nenásilně a se zvědavostí začít vnímat souvislosti mezi našimi vzorci chování a tím, co máme za sebou, jsou rozhovory s částmi naší osobnosti. 

IFS (Internal Family Systems) je postup, o kterém se dočtete i na tomto webu či se dozvíte víc v našich předchozích přednáškách. Předkládá nám zajímavou myšlenku, že nejsme jedna osobnost, ale jsme složeni z mnoha paralelně fungujících částí, podosobností. Ty můžeme vnímat jako samostatné bytosti se svými zájmy, obavami, strachy i zodpovědností. Jako bytosti, se kterými se dá hovořit. Můžeme se jich přímo dotázat. Jaké má ta naše část, která ustupuje, vlastně potřeby? Co je pro tu jinou část, která zase vybuchuje vzteky, důležité? Co by se stalo, kdyby nás nechránila? Z čeho má tato část strach? Pečlivou pozorností, soucitem, dotazováním si k našim částem můžeme vytvořit vztah a ony k nám. Poznáme je, pochopíme. Systém vnitřní rodiny se právě pro EMDR se ukázal jako velice dobrý pomocník. Přichází-li tedy klient s obecným zadáním, začínáme vždy dotazováním a poznáváním té části, která se porjevuje jako problematická. A tak se dostáváme ke skutečným zdrojům našeho chování. K nezahojené bolesti, kterou tyto části chrání před znovuprožitím.

V příkladu “people pleaser” se může jednat o osobnost takového strážce, která tím, že vyhoví, nás chrání ústupovou strategií. Uteč a vyhraješ. Na počátku ale třeba stála situace, kdy nás rodič silně kritizoval, a my jako děti raději vyhověli a přizpůsobili se. Může se dokonce objevit i vzpomínka, kterou si vůbec vědomě nepamatujeme.

Druhý krok – vybavení a odpojení se 

Dejme tomu, že jsme se dostali k té emočně zkušenosti, která zůstává živá. Možná ji také už dávno známe, ale neměli jsme možnost ji prožít. Potřebujeme tuto zkušenost integrovat. Zažít ji, zařadit, pojmenovat. 

V této části obyčejně přecházíme s klientem k vybavení si této nepříjemné zkušenosti v představivosti pomocí tzv. aktivní imaginace. Klient si scénu představí vizuálně a zároveň vnímá ve svém těle pocity a emoce, které se vybavují. Mohou se objevit další obrazy, symboly. Snažíme se postupně dostat k nehodnotícímu pozorování.

Zde nastupuje metoda EMDR, která pomáhá snížit reakci a napětí. Klient během vizualizace sleduje mou ruku před obličejem, kterou pohybuji ze strany na stranu v sériích po více opakováních. Ve chvíli, kdy je představa na úrovni emocí neutrální, prostě nevadí, můžeme se vydat k závěrečnému kroku.

Třetí krok – změna zkušenosti

Již v této chvíli část klientů zaznamenává velikou úlevu. To, co bylo nepříjemné, se stává něčím, co lze přijmout.

Nyní můžeme začít tvořit nové vnímání reality. Můžeme změnit prostředí na bezpečné a krásné, můžeme vytvořit obraz, který obsahuje humor. Například v případě zážitku se šikanou můžeme scénu obohatit například přichodem staršího já, které to mladší zachrání a odvede do bezpečí. Je jen na nás, jak v tomto tvůrčím procesu své plátno představivosti vymalujeme. Zatímco si klient vybavuje tuto novou realitu, prociťuje ji v těle, soustředí se na pocity, opět používáme bilaterální pohyb očima, abychom zkušenost zafixovali.

Rád bych na tomto místě také dodal, že se nejedná o přepisování paměti či její ovlivnění, což bývá častá otázka. 

Náš mozek není hloupý. Racionálně nepřijme fakt, že z ohrožující situace šikany nás zachránil růžový létající slon či superman. Neuloží tuto vzpomínku tak, jak si jí představujeme.

My zde ale pracujeme s jiným druhem paměti. Se zážitkovou, implicitní pamětí, která si pamatuje podle kvality prožitku a emoce, kterou prožíváme. Takže pokud nám růžový slon přinesl radost a úsměv na rtech, vznikne nová vazba tohoto hezkého pocitu s dříve traumatizující vzpomínkou. EMDR nám pomáhá fixovat a rychle tato spojení vytvářet.

Využití a limity EMDR

EMDR proces je přesně specifikovaný a má samozřejmě více než jmenované tři kroky. Je dobré se spolehnout na průvodce. Určitou odlehčenou formu lze aplikovat i zcela bez pomoci druhého člověka, ale o tom v některých z příštích příspěvků. 

Limity EMDR jsou určené hlavně schopností se od prožitku emočně vzdálit a pozorovat jej. Tam, kde je vzpomínka příliš pohlcující, je potřeba nejprve trpělivě pracovat na jejím přijetí a celkově stav zklidnit dosáhnout pocitu bezpečí. Vhodná je forma některých z cvičení na zklidnění bloudivého nervu či somatická terapie i mindfullness.

EMDR metoda se ukázala jako vysoce účinná při léčbě následků traumatu, strachů, fobií, poruch attachmentu, vztahových problémů a nejistot. Ale zde její účinnost nekončí.

Život takřka bez limitů

Ve své praxi využívám EMDR techniku, respektivě její pokročilejší variantu A.R.T. (Accelerated Resolution Therapy), která se vyznačuje přímějším působením. Tyto techniky lze také využít v případech, kdy se chceme posunout či rozvinout nějakou naší dovednost oproti řešení problémů. V koučování používám EMDR k vytvoření a posílení vazby na pozitivní zkušenost. Zvyšuje se motivace, sebvědomí, zlepšují se vztahy, otevřenost a přijetí. Běžná témata jsou například prokrastinace, neschopnost říkat ne, zahlcenost, obavy z veřejného vytsupování, zvládání náročných vztahových situací a mnoho dalšího.

EMDR či ART přístup představuje něco jako velmi ostrý chirurgický nástroj. Je dobré vědět, kam s ním zamíříme. Dává nám ale jasné a bezpečné postupy, které – i když připomínají magii – jsou založené na objektivních a vědecky podložených studiích. EMDR je možnost, jak dosáhnout svobodného prožívání života bez limitujících zranění minulosti či sebesabotáží. Může to být cesta k rozvinutí sebe samotných a žití života takového, jaký chceme žít.

Chcete vyzkoušet EMDR (ART) přístup? Obraťte se na mne

Chcete se odzvědět víc či studovat vlastním tempem? Vyberte si některý z našich on-line produktů

Zveme Vás na nadcházející akce Na nervy!

Momentálně nejsou k dispozici žádné akce.