Vyhýbavý vztahový styl se často projevuje v takzvaném kruhu vyhýbavé vazby. Ten má také tři fáze: stažení, distanc a návrat.

Je to takový tanec mezi touhou po nezávislosti a strachem z opuštění. Tanec, který může být velmi matoucí pro oba partnery.

​

Fáze stažení nastává, když vyhýbavý partner zaznamená nějaké zdánlivé ohrožení své autonomie. Třeba že ten druhý je příliš naléhavý, příliš vyžaduje pozornost, příliš se snaží o blízkost. Ve vyhýbavém partnerovi se spustí poplach - strach, že je příliš svázaný, že ztrácí sám sebe. A tak se začne stahovat.

Vyhýbá se kontaktu, je odměřený, chladný, potřebuje více prostoru. Může působit nezúčastněně, lhostejně, podrážděně. Snaží se tím vlastně chránit sebe a svou svobodu, ale paradoxně tím partnera zraňuje a oddaluje.

​

Když stažení trvá příliš dlouho a partner se dál snaží o sblížení, přichází fáze distance. Vyhýbavý partner cítí, že jeho hranice jsou překračovány, že je pod tlakem. Má strach, že se úplně ztratí v tom vztahu, že nebude mít úniku. A tak se ještě více distancuje - je nepřítomný, vyhýbavý, může i fyzicky odejít nebo vztah ukončit. Zároveň ale může mít pocity viny a výčitky, že partnera zraňuje.

​

Když distance dosáhne vrcholu a hrozí úplnou ztrátou vztahu, může nastat fáze návratu. Vyhýbavý partner si uvědomí, že nechce o partnera přijít, že ho vlastně potřebuje a touží po spojení. A tak se zase vrací, snaží se o sblížení, je vstřícnější a přítulnější. Jenže uvnitř se stále bojí ztráty sebe a příliš velké blízkosti. Je to pro něj velké dilema. A tak se ten kruh roztáčí znovu - stažení, distance, návrat.

​

I toto je samozřejmě jen model a každý vyhýbavý vztah se může projevovat trochu jinak. Ale ten základní vzorec - potřeba autonomie a zároveň strach z opuštění - tam bývá přítomen. Je v tom velká nejistota a zmatek pro oba partnery. Ten vyhýbavý se cítí jako v pasti, chce mít kontrolu, ale zároveň nechce ztratit vztah. Ten druhý neví, na čem je, cítí se odmítaný a nepochopený.

​

I z tohoto kruhu se však dá vystoupit. Stejně jako u úzkostné vazby je klíčové uvědomění, soucit a komunikace. Uvědomění si svých spouštěčů a obranných strategií. Soucit k sobě i k partnerovi, k těm nejistým a zraněným částem. A upřímná, otevřená komunikace o svých potřebách a hranicích. Je to velká výzva pro oba, ale když se jí zhostí, jejich vztah to velmi obohatí. Naučí se respektovat sebe i druhého, vyvážit blízkost a autonomii. A to je opravdová zralost a svoboda ve vztahu.