top of page
Ručičky

vztahové styly (anxious attachment)

ÚzkostnÝ styl:
Když láska svazuje

Miluje mě, nemiluje mě... Chce se mnou být, nebo mě opustí? Jsem pro něj dost dobrá/dobrý? Stojí o mě ještě vůbec? Je správně to, co dělám?

 

Pokud vám tyhle otázky běží hlavou ve vztahu neustále dokola, vítejte v klubu úzkostných. 

 

V klubu lidí, kteří prožívají lásku jako nekonečný kolotoč strachu, nejistoty a boje o potvrzení.

 

Lidí, kteří se upínají na své partnery tak silně, že je to může paradoxně odehnat.

 

Lidí s takzvaným úzkostným vztahovým stylem.

Láska jako na houpačce

Úzkostný vztahový styl je způsob, jak se vztahujeme k druhým, jak prožíváme blízkost a odloučení. Je to takové naše emoční nastavení ve vztazích, které se tvoří už v dětství podle toho, jak se k nám chovali naši rodiče. A když je to nastavení úzkostné, láska se stává spíš trápením než radostí. Neustálé pochybnosti, strach ze ztráty, žárlivost, potřeba kontroly - to jsou typičtí průvodci úzkostného vztahového stylu.

​

Zní vám to povědomě? Není divu. Úzkostný styl si nese zhruba čtvrtina populace. Nejste v tom sami. I když se tak můžete cítit - sami se svými obavami, se svou zoufalou touhou po ujištění a přijetí. Ale je tu dobrá zpráva - z téhle vztahové pasti se dá dostat. Dá se to naučit. Dá se najít lék na tu úzkost hluboko v sobě, která vás nutí lpět a kontrolovat.

​

Jak na to? No, nejdřív ze všeho je dobré pochopit, co se to s vámi vlastně děje. Proč se tak cítíte a chováte. Jaké rány z minulosti si nesete do vztahů. A pak, krok za krokem, se učit navazovat intimitu jinak. Zdravěji, svobodněji, bez toho strachu, že když nebudete perfektní, tak vás opustí. Jde to, věřte mi. Ale chce to čas, trpělivost a hlavně hodně soucitu a přijetí k sobě samému.

Co je úzkostný vztahový styl

Úzkostný vztahový styl je jedním z typů nejisté vztahové vazby. Ta vzniká v dětství, když rodiče reagují na potřeby dítěte nevyrovnaně - někdy jsou tu moc, někdy málo. Dítě se naučí, že se na jejich lásku a podporu nemůže plně spolehnout. Že si ji musí zasloužit, hlídat, pojistit. A tenhle vzorec si pak přenáší i do dospělých vztahů.

​

Lidé s úzkostným vztahovým stylem mají hlubokou touhu po blízkosti a intimitě. Zároveň se jí ale bojí, protože nevěří, že je trvalá. Mají strach, že když se úplně odevzdají, budou zranění a opuštění. A tak jsou ve vztazích velmi ostražití, velmi naladěni na každý signál možného odmítnutí. Neustále si v hlavě přehrávají katastrofické scénáře ztráty lásky. Hodně se na partnera upínají, kontrolují ho, vyžadují časté ujišťování o jeho citech. Raději se hodně přizpůsobí, než by riskovali konflikt a odloučení.

​

Jejich největší noční můrou je opuštění. Být sám, bez lásky toho druhého, je pro ně nepředstavitelné. V dětství se totiž nenaučili, že v sobě mají vnitřní zdroj jistoty a klidu.

 

Naopak, naučili se, že jsou nedostatečnými a že si lásku musí zasloužit. A tak se ve vztazích často dostávají do bludného kruhu - čím víc se snaží si lásku pojistit, tím víc ji paradoxně ohrožují. Protože jejich úzkostná energie může partnera dusit a vyčerpávat.

Jak poznat úzkostný styl?

Jak poznáte, že vy nebo váš partner máte tento styl vztahování? Tady je pár typických projevů:
 

  1. Velmi silná touha po blízkosti a potvrzení lásky

  2. Strach z opuštění, který se spouští i při drobném náznaku odmítnutí

  3. Potřeba neustálého ujišťování o citech partnera

  4. Sklony ke kontrole a žárlivosti

  5. Časté pochybnosti o sobě a o pevnosti vztahu

  6. Potlačování vlastních potřeb ve prospěch potřeb partnera

  7. Přizpůsobování se, ustupování, jen aby ve vztahu nedošlo ke konfliktu

  8. Těžké nesení odloučení a samostatnosti partnera

  9. Výkyvy nálad a sebehodnocení podle chování partnera

  10. Potíže vyjádřit otevřeně své potřeby a hranice
     

Pokud se v většině bodů poznáváte, je dost možné, že patříte do klubu úzkostných. Neberte to ale jako nálepku nebo diagnózu. Berte to jako příležitost lépe pochopit sebe, své reakce a motivace. A hlavně - jako startovní čáru na cestě k harmoničtějším vztahům. Protože i s úzkostným stylem se dá pracovat a posunovat se k větší jistotě. Chce to jen hodně snahy, podpory a hlavně sebelásky.

Jak vzniká úzkostný attachment?

Kde se ten strach a nejistota v lásce vlastně berou? Proč nás tolik ovládají, i když víme, že jsou iracionální? Odpověď leží hluboko v naší minulosti, v našem dětství. V tom, jak se k nám chovali naši rodiče nebo jiní pečovatelé. V tom, jak reagovali na naše potřeby blízkosti, bezpečí a přijetí.

​

Když jsme byli miminka, byli jsme zcela závislí na svých rodičích. Nejen fyzicky, ale i emočně. Potřebovali jsme, aby nás chránili, konejšili, odráželi. Aby byli našimi bezpečnými přístavy v tom neznámém a chaotickém světě. Jenže ne všichni rodiče to dokázali dávat stále a konzistentně. Někteří byli sami nejistí, úzkostní, zahlcení. Jejich láska a péče byla rozkolísaná - někdy moc, někdy málo, nepředvídatelně.

​

A tak se stalo, že i naše vnitřní pocit bezpečí a důvěry se rozkolísal. Místo jistoty, že jsme milováníhodní sami o sobě, jsme si začali dávat podmínky. Začali jsme věřit, že si lásku musíme zasloužit, vybojovat. Že o ni musíme stále usilovat, jinak o ni přijdeme. Tento strach a toto přesvědčení se nám pak zakořenily hluboko do duše. A teď si je neseme i do dospělých vztahů, i když už nejsou naší realitou.

​

Neznamená to ale, že bychom měli své rodiče vinit nebo se na ně zlobit. Dělali, co mohli, s výbavou a zdroji, které měli. I oni si nesli své nezahojené rány z dětství. Spíš bychom k nim i k sobě měli najít soucit a porozumění. A hlavně - odhodlání ten úzkostný vzorec proměnit. Přepsat ty staré naprogramování lásky a najít novou, svobodnější cestu k intimitě. Ano, jde to, i když to může ze začátku hodně bolet a bát. S podporou a trochou odvahy se dá zvládnout cokoliv.

​

​

cyklus úzkostné vazby

Úzkostný vztahový styl se často projevuje v takzvaném kruhu úzkostné vazby. Ten má tři fáze: protest, zoufalství a odpoutání. Je to takový tanec mezi touhou po blízkosti a strachem z opuštění. Tanec, který může být velmi vyčerpávající pro oba partnery.

​

Fáze protestu nastává, když úzkostný partner zaznamená nějaké zdánlivé ohrožení vztahu. Třeba že se ten druhý chová odtažitě, je bez nálady, věnuje se něčemu víc než jemu. V úzkostném partnerovi se spustí poplach - strach, že je něco špatně, že ho ten druhý opouští. A tak začne protestovat.

 

Stěžuje si, vyžaduje pozornost, ujišťuje se. Může být rozmrzelý, dotčený, naštvaný. Snaží se tím vlastně vztah chránit, ale paradoxně ho tím spíš dusí.

Když protesty nezabírají a partner se dál vzdaluje, přichází fáze zoufalství. Úzkostný partner cítí naprostou bezmoc a beznaděj. Má strach, že je všechno ztraceno, že už nemůže nic dělat. Obviňuje sebe, že něco pokazil, že není dost dobrý. Stahuje se do sebe, je smutný, plačtivý, skleslý. Zároveň ale může dělat ještě zoufalejší pokusy, jak si partnera udržet - třeba vyhrožovat rozchodem nebo ho nějak vydírat.

​

Když ani zoufalství nefunguje a partner se dál stahuje, může nastat fáze odpoutání. Úzkostný partner jako by rezignoval, ochladl. Stáhne se do sebe, může působit lhostejně a odtažitě. Jenže uvnitř se cítí hluboce odmítnutý a opuštěný. Je to pro něj nesnesitelná bolest. A tak se ji snaží znecitlivět tím odpoutáním, tou maskou chladu. Jenže je to jen křehká obrana, pod kterou je velká zranitelnost a touha po spojení.

​

Tohle je samozřejmě jen model, každý úzkostný vztah ho může prožívat trochu jinak a v různé intenzitě. Ale ten základní vzorec - snaha a poté strach ze spojení - tam bývá vždy. Je v tom velká bolest a bezmoc pro oba partnery. Ten úzkostný neustále bojuje o lásku a zároveň ji tím bojem podkopává. Ten druhý se může cítit velmi pod tlakem, velmi vyčerpaný neustálým ujišťováním a zvládáním protestů.

​

Jenže z toho kruhu se dá vystoupit. Dá se to naučit. Chce to hlavně tři věci: uvědomění, soucit a komunikaci. Uvědomění toho vzorce, toho spouštěče strachu. Soucit k sobě i k partnerovi, k té zraněné části v nás. A otevřenou, laskavou komunikaci o svých pocitech a potřebách.

 

Zní to jednoduše, ale je to sakra těžká práce. Ale když se na ni oba partneři vydají, jejich vztah to velmi posílí a prohloubí. Naučí se spolu nový tanec - tanec skutečné intimity.

Pasti úzkostného vztahového stylu

Úzkostný styl má mnoho pastí, do kterých se můžeme ve vztazích chytit. Pasti myšlení, cítění i chování. Pojďme se na některé podívat zblízka:

​

1. Past neustálého ujišťování - Potřebujeme stále slyšet, že nás partner miluje. Jednou nestačí, chceme to slyšet pořád znova. Jenže to může být pro partnera vyčerpávající a svazující.

​

2. Past čtení myšlenek - Hodně si domýšlíme, co si partner myslí a co cítí. Zvláště když je to něco negativního vůči nám. Hledáme náznaky odmítnutí i tam, kde nejsou. Tvoříme si katastrofické scénáře v hlavě.

​

3. Past obětování se - Máme tendenci dávat partnerovy potřeby nad své. Hodně se přizpůsobujeme, ustupujeme, jen abychom si udrželi jeho lásku. Jenže tím ztrácíme sami sebe a pěstujeme v sobě podvědomou zlobu.

​

4. Past kontroly - Snažíme se mít partnera a vztah pod kontrolou. Hlídat každý jeho krok, každou interakci s jinými. Chceme tím zabránit ztrátě, ale ve skutečnosti tím vztah dusíme a vyvoláváme vzdor.

​

5. Past sebeodsuzování - Hodně se obviňujeme a kritizujeme za každé partnerovo vzdálení. Bereme si to osobně, jako své selhání. Tím ale jen posilujeme svou nejistotu a pocity méněcennosti.

​

6. Past vzdání to - Když je nám odmítnutí moc bolestivé, můžeme to vzdát. Stáhnout se, znecitlivět, nasadit masku chladu. Je to obrana před zraněním, ale přináší to velkou vnitřní osamělost.

​

Znějí vám povědomě? Není divu. Úzkostný vztahový styl umí být velmi vynalézavý v pastech a nástrahách. Má to své důvody - snaží se tím vlastně chránit před opuštěním a bolestí. Jenže ve skutečnosti si tím často sami způsobujeme ještě větší trápení.

Cesta ven z těch pastí vede přes uvědomění, přijetí a změnu.

 

Uvědomění, že naše nejistota a strach mají kořeny v minulosti, ne v současném vztahu. Přijetí svých zranitelných a znejistělých částí s laskavostí a soucitem. A postupnou změnu starých vzorců myšlení a chování, krok za krokem, den za dnem. Není to snadné a rychlé, ale je to možné. S odhodláním, trpělivostí a podporou se dá posunout k větší vztahové svobodě a důvěře.

Jak pracovat s úzkostným vztahovým stylem

Pokud v sobě poznáváte úzkostný vztahový styl, nezoufejte. Nejste sami a nejste beznadějní případy. I s tímhle se dá pracovat a posunovat se k větší jistotě a spokojenosti ve vztazích.

​

Nejistý vztahový styl je i můj příběh a každý den provázím klienty procesem změny od nejistoty k uvolnění a sebejistotě. Tento konkrétní vyzkoušený postup, který lze aplikovat na sebe najdete kompletní v audioknize/audiokurzu Láska, strach a lidoopi. 

 

Tady je zatím pár tipů a doporučení, jak na to:

​

1. Poznejte svůj styl a jeho spouštěče - Sledujte pozorně, v jakých situacích se váš úzkostný styl nejvíc aktivuje. Co vás rozhodí, co ve vás spustí strach a nejistotu? Pojmenujte to, uvědomte si to. Už to samotné pozorování vám hodně pomůže.

​

2. Pracujte s myšlenkami - Všímejte si svých automatických negativních myšlenek o sobě a vztahu. Těch katastrofických scénářů a sebeobviňování. Zkuste je chytit a zpochybnit. Jsou opravdu reálné a pravdivé? Jaké jsou alternativní pohledy?

​

3. Komunikujte otevřeně - Mluvte se svým partnerem o svých pocitech a potřebách. Neočekávejte, že je bude číst mezi řádky. Vyjadřujte je přímo, ale laskavě. Říkejte, co potřebujete, ale berte ohled i na jeho hranice a možnosti.

​

4. Pečujte o sebe - Najděte způsoby, jak se uklidnit a naplnit, i bez partnera. Mějte svůj prostor, své aktivity, své zdroje radosti. Posilujte své sebevědomí a sebehodnotu tím, že si budete vážit sami sebe.

​

5. Nebojte se terapie - Pokud cítíte, že sami na to nestačíte, vyhledejte odbornou pomoc. Terapie či koučování vám může hodně pomoct porozumět kořenům vašeho stylu a naučit se s ním zacházet. Není to selhání, je to známka odvahy a moudrosti.

​

6. Buďte k sobě laskaví - Mějte se svou úzkostnou částí soucit a trpělivost. Neodmítejte ji, neodsuzujte. Je to vaše zraněné vnitřní dítě, které potřebuje hodně lásky a péče. Dopřejte mu ji, v hojnosti. Mluvte na sebe vlídně a podporujte se.

​

Pamatujte, že změna vztahového stylu je běh na dlouhou trať. Nemůže se stát přes noc, po tolika letech zažitých vzorců. Ale každý den, kdy se o kousek posunete k větší jistotě a laskavosti, se počítá. Každý okamžik, kdy dokážete ustát své úzkosti a strachy, je malé vítězství. Važte si jich a oslavujte je.

​

A hlavně - mějte naději. Věřte, že i vy si zasloužíte lásku a přijetí, bez podmínek. Že i vy můžete zažívat hlubokou intimitu a důvěru ve vztahu. Že váš příběh nejistoty a strachu nemusí být váš konečný příběh. Můžete ho přepsat, změnit, obohatit. Stojí to za to, pro vás i pro vaše milované. 

Časté otázky a odpovědi

​

Q: Je úzkostný vztahový styl nějaká porucha?

A: Ne, je to spíš naučený způsob vztahování se, který má své kořeny v dětství. Není to diagnóza, ale může to působit hodně trápení. S pomocí a prací na sobě se ale dá postupně měnit k větší jistotě.

​

Q: Dá se úzkostný styl změnit?

A: Ano, i když to není snadné a rychlé. Vyžaduje to hodně sebepoznání, odvahy a podpory. Ale s každým krokem k větší sebelásce a komunikaci se posouváme k jistějšímu prožívání vztahů.

​

Q: Může mít úzkostný styl i muž?

A: Rozhodně ano, není to záležitost jen žen. Muži s úzkostným stylem to mohou mít v něčem těžší, protože je na ně větší společenský tlak být silní a nezávislí. Ale i oni potřebují a zaslouží si pochopení a přijetí.

​

Q: Co když je můj partner ten úzkostný?

A: Především mějte pochopení a trpělivost. Snažte se mu naslouchat a ujišťovat ho, ale zároveň si držte své zdravé hranice. Povzbuzujte ho, aby pracoval na svých nejistotách a komunikoval otevřeně. A neberte si jeho úzkosti osobně - nejsou o vás, ale o jeho nezahojených ranách.

​

Q: Může úzkostný vztah vydržet a fungovat?

A: Ano, pokud na sobě oba partneři pracují a respektují se. Pokud ten úzkostný dokáže zvládat své strachy a nejistoty a ten druhý mu dokáže dát jistotu a pochopení. Není to lehké, ale může to vztah velmi obohatit a prohloubit. Láska a strach se navzájem nevylučují.

​

Závěrem, milí čtenáři a čtenářky, bych vám chtěl ze srdce popřát hodně odvahy, soucitu a naděje na vaší cestě s úzkostným vztahovým stylem. Ať už ho máte vy sami nebo váš partner, pamatujte, že v tom nejste sami. Že je to lidské a pochopitelné. A hlavně - že se to dá překonat, společně a láskyplně. Dejte si na to čas, dejte si šanci. Protože láska za to stojí. I ta vaše úzkostná.

2.png

audiokurz/audiokniha

nejistota ve vztazích?
Změňte ji během 2 měsíců

Nejistý vztahový styl je i můj příběh a každý den provázím klienty procesem změny od nejistoty k uvolnění a sebejistotě. Tento konkrétní vyzkoušený postup, který lze aplikovat na sebe najdete kompletní v audioknize/audiokurzu Láska, strach a lidoopi. 

​

  • praktický a vyzkoušený postup krok za krokem tak, jako bychom spolu přímo spolupracovali

  • řešení strachu z odmítnutí a opuštění, vzorců z dětství

  • změna vztahu k sobě, nalezení sebedůvěry a pohody.

  • 11 hodin audionahrávek, 260 stran ebooku

  • samostatná kapitola s postupem práce s Vnitřním dítětem a vnitřním rodičem zcela zdarma

​

Články a audiočlánky
o vztahových stylech

1
23

Kontakt 

Symbionica Consulting s.r.o.

Korunní 2569/108, Praha-Vinohrady, PSČ 101 00

IČO: 14031400

GSM: +420 727 888 121

e-mail: nanervy(@)na-nervy.cz

  • Facebook

Zásady ochrany osobních údajů

Obchodní podmínky

chcete se na něco zeptat?

Děkujeme za zprávu!

© 2024 Na nervy a na pohodu, Symbionica Consulting s.r.o.

bottom of page