Vztahy by pro nás měly být oporou, zdrojem. Ale co když se v nich necítíme dobře? Cítíme úzkost? Teorie vztahové vazby nám dává odpověď, že to není naše vina, že to není o nás. v 90 minutovém webináři se podíváme na otázky:

• Co to znamená, když se nám opakují stejné vzorce vztahů?
• Cítíme úzkost, když už máme partnera? Máme chuť utéct, když je nám někdo blíž? Co se to děje?
• Proč někdy potřebujeme ujištění, i když není důvod? Chováme se tak, jak bychom nechtěli? Vyčítáme si své chování?

Je to zakletí? Ale vůbec ne. Není to naše vina.

Někde hluboko v nás je uhnízděné přesvědčení - strach z odmítnutí, ze ztráty, ze zrady a zejména z opuštění. Možná si jej neuvědomujeme, možná jej také popíráme. Přesto se hlásí pocity úkosti, nejistoty, anebo obtěžujícími myšlenkami. 

Moderní neurobiologie přichází se zcela novými poznatky.

Teorie attachmentu (vztahové vazby) mluví o tom, že  naše vztahové chování je doslova zakódované v našem nervovém systému. 

Pokud se ve vztazích necítíme bezpečně, můžeme se projevovat:

• vyhýbavě - vyhýbat se blízkosti, utíkat ze vztahů
• úzkostně - naopak vyžadovat pozornost a potvrzení

Ať se již chováme ve vztahu jako “ta či ten, co vyžaduje” anebo “ta či ten, co si hlídá prostor”, jedná se o nastavení z dětství, o zkušenost, kterou jsme kdysi získali. 

Seznámím Vás s nejnovějšími poznatky,možnostmi, postupy, skutečně fungujícími, které jsme vyzkoušeli s mými klienty. Vycházím ze somatické praxe a Internal Family Systems

Vztahy a to, jak se v nich cítíme nejsou o “tom či té pravé”. Nejsou ani věcí osudu. Ani nejsou naše “vina”.  Žijeme v příbězích, které z nás dělají herce. V příbězích, jejichž scénář byl napsaný kdysi dávno. V příbězích, které se naše tělo naučilo. A my se je můžeme naučit změnit. Být v pohodě, namísto na nervy, užívat si blízkosti a nemuset se vystavovat nekončícímu boji s našimi pocity, partnery, kteří nás odmítají anebo zatěžují.

Vztahy se mohou stát konečně tím, čím mají být - zázemím, zdrojem energie a podpory.