top of page
Hraní s bílými balónky

vztahové styly a jejich vznik

vztahové styly a teorie
attachmentu:
Jak láska formuje naši mysl

Láska. To magické slovo, které hýbe světem. Kvůli ní jsme ochotni šplhat na vrcholky hor i potápět se do hlubin oceánů. Kvůli ní píšeme básně, skládáme symfonie, začínáme války. Je to nejsilnější síla ve vesmíru, která nás dokáže vynést až ke hvězdám nebo srazit na kolena. Ale co to vlastně je, ta všemocná láska?

Odpověď hledají lidé od pradávna. Básníci ji opěvují, filosofové nad ní dumají, vědci ji zkoumají pod mikroskopem. Jedna z nejzajímavějších teorií, která poodhaluje roušku tajemství lásky, je teorie attachmentu neboli citové vazby. Zrodila se v hlavě britského psychologa Johna Bowlbyho a jeho následovníků v druhé půlce 20. století. A od té doby boří mýty a posouvá hranice našeho chápání vztahů a jejich vlivu na naši psychiku.

Citová vazba totiž není jen teorie – je to mapa našeho nitra, kompas ukazující cestu k pochopení sebe i druhých. A taky mocný nástroj, jak rozplést zamotané klubko našich vztahů a najít v nich větší svobodu, blízkost a radost.

Jak to všechno začíná:
raná citová pouta

Příběh naší schopnosti milovat se začíná psát hodně brzy – vlastně hned po narození. Jako malá miminka jsme totálně bezbranní a závislí na péči druhých. Naše přežití doslova visí na tom, jestli se o nás má kdo postarat, nakrmit nás, obléknout, utěšit. A hlavně – darovat nám pocit, že jsme milovaní a v bezpečí.

První lidé, se kterými si budujeme hluboké citové pouto, jsou obvykle naši rodiče (nebo jiní primární pečovatelé). Způsob, jakým reagují na naše potřeby, jak jsou citliví a spolehliví v péči o nás, jak nás přijímají – to vše se otiskuje hluboko do naší psychiky a formuje náš styl citové vazby.

Pokud se nám v dětství dostávalo citlivé péče, naučili jsme se světu důvěřovat. Víme, že když budeme potřebovat, je tu pro nás stabilní základna, bezpečný přístav. To nám dává jistotu prozkoumávat svět, zkoušet nové věci, pouštět se do dobrodružství života. Lidi s jistým stylem vazby poznáte podle jejich klidu, sebedůvěry, schopnosti regulovat emoce a navazovat zdravé vztahy.

Ale co když to v dětství bylo trošku divoké safari spíš než bezpečný přístav? Pokud rodiče reagovali nespolehlivě, odmítavě nebo chaoticky, náš mozek si to zapamatoval. Naučil se, že svět je nebezpečný a ve vztazích si nemůžeme být jistí. Že city a potřeby jsou něco riskantního, co je lepší buď potlačit, nebo se jich domáhat zuby nehty.

A tak se rodí nejistá citová vazba, ať už úzkostná, vyhýbavá nebo dezorganizovaná.

 

Její otisky si neseme i do dospělosti a vztahů. I když navenek můžeme být sebevědomí a úspěšní, uvnitř často bojujeme s hlubokými pocity nedůvěry v sebe i druhé, se strachem z opuštění nebo naopak s odstupem a potřebou kontroly.

Ale nebojte, nic není ztraceno! I z těch nejdivočejších safari se dá najít cesta zpět k sobě a ke zdravějším vztahům. Jen to chce velkou dávku soucitu se sebou, trpělivosti a odvahy zkoumat své nitro. A hlavně - dost nadhledu a smyslu pro humor, protože jinak bychom se z té vztahové motanice asi zcvokli.

Citová vazba je jako náš software pro lásku a vztahy. A i když jsme ho kdysi dostali tak trochu šmejdovsky bez licenčního klíče, dá se přeinstalovat a vylepšovat. Chce to jen vědět jak a mít na to dobré průvodce a parťáky.

Opičí lásky aneb Co nám mohou primáti říct o citové vazbě

Možná si říkáte – co má sakra teorie citové vazby společného s opicemi? Vždyť my lidi jsme přece tak kultivovaní a nad věcí, no ne? Tak to vás zklamu – v jádru jsme pořád primáti, i s tím diplomatem a frakem. A v lásce a vztazích to platí dvojnásob.

Však se sami nad sebou zamyslete – když jste zamilovaní až po uši, nepřipadáte si trochu jako Tarzan a Jane? Skáčete radostí po stromech, mlátíte se pěstmi do hrudi, pištíte blahem při každém setkání. A když vás ten vyvolený či vyvolená zklame nebo opustí, nejste spíš jako šimpanz truchlící nad ztrátou družky?

O našich primátích bratrancích toho ve vztazích víme překvapivě dost. Třeba takové gorily, makakové nebo šimpanzi mají sociální struktury a vztahy až neskutečně podobné našim. Péče o mláďata, rivalita o samice, intriky v tlupě – to vše jim není cizí. A teď velký trhák – i u nich najdeme různé typy citové vazby!

Třeba takový malý šimpanzík, který se může spolehnout na mámu, že ho nakrmí, podrbe a ochrání před nebezpečím, bude vyrůstat v sebejistého a zvídavého chlupáče. Nebude se bát prozkoumávat okolí, zkoušet nové věci, navazovat vztahy s ostatními. Bude mít prostě jistou citovou vazbu, v opičí i lidské verzi.

Ale co takový gorilí sirotek, který přišel o mámu a teď se musí protloukat sám? Nebo mládě, které zažívá od rodičů jen odmítání a agresi? Vsaďte se, že z nich vyrostou úzkostní nebo vyhýbaví jedinci, pro které budou vztahy spíš bojiště než hřiště. Budou se buď zoufale a neodbytně dožadovat pozornosti, nebo se jí vyhýbat obloukem.

Evoluce zkrátka vybavila nás primáty citlivým puzením vytvářet pouta a pečovat o mláďata. Bez téhle "opičí lásky" bychom nepřežili drsné podmínky pravěku. A i když už dnes nemusíme trhat banány ze stromů a utíkat před tygry, pořád v sobě máme ten prastarý program pro budování vztahů.

Jasně, jsme sofistikovanější a máme rozvinutou kulturu a technologie. Ale v základu pořád řešíme to samé co naši chlupatí bratranci – jak si vybudovat bezpečnou základnu v nejistém světě, jak získat a udržet partnera, jak vychovat potomky, aby přežili a předali naše geny dál.

Takže až příště uvidíte v zoo gorily nebo šimpanze, dobře se na ně podívejte. Třeba v jejich očích zahlédnete odlesk svých vlastních vztahových radostí a strastí. A až příště sami sebe přistihnete, jak ze žárlivosti bušíte pěstmi do hrudi nebo skáčete dva metry vysoko radostí z lásky, vzpomeňte si – jsme pořád primáti, jen s kravatou a smartphonem.

A teď hurá zpět z tropického pralesa do vlastního nitra a vztahů! Sice tam na nás nečíhají šavlozubí tygři, ale o to víc nástrah a pastí naší vlastní mysli a srdce. Tak vzhůru do nich, s trochou moudrosti našich evolučních předků a notnou dávkou (sebe)ironie!

Detailní informace a postupy o vývoji a změně nejistého vztahového stylu najdete v mé audioknize/audiokurzu "Láska, strach a lidoopi".

Jak si z dětství neseme obraz vztahů

Vzpomeňte si na svou první školní tašku nebo batoh. Většinou to bývá láska na první pohled – konečně máte svou vlastní, dospěláckou, plnou tajemství a pokladů! Jenže časem zjistíte, že kromě těch pokladů v ní nosíte i pár pěkných závaží – učebnice, sešity, svačiny, převlečení na tělocvik... A než se nadějete, máte záda jak Quasimodo a každý výlet je spíš utrpení než radost.

No a teď si představte, že máte ještě jeden batoh, který neodložíte ani o prázdninách. Je to neviditelný batoh vašich dětských zážitků, emocí a dojmů z prvních vztahů. Táhnete ho všude s sebou, aniž o tom víte. A podle toho, co v něm převažuje, bude vaše životní cesta buď řehole nebo docela slušný trek.

Mají v něm převahu hezké vzpomínky na bezpečí, přijetí a láskyplnou péči? Gratuluju, vyhráli jste jackpot! S takovým báglíkem jistého attachmentu se vám bude životem i vztahy kráčet o dost lehčeji. Budete mít pocit, že zvládnete každou výzvu, že si zasloužíte lásku a respekt, že se na lidi můžete spolehnout. Jasně, taky vás občas potkají průšvihy a zklamání, ale vždycky v sobě najdete tu vnitřní oporu a naději.

Ale co když je váš batoh spíš jak od Forresta Gumpa, plný těžkých příběhů, nezodpovězených otázek a pochroumaných emocí? Co když v dětství vaši rodiče nebyli zrovna kandidáti na cenu Attachment roku? Třeba na vás neměli moc čas, byli odtažití nebo vás brali jako přítěž. Nebo naopak – chovali se nepředvídatelně, zmateně, někdy milující až moc a jindy vzdálení na míle daleko.

Pak si holt ponesete o dost těžší náklad. V batohu budete mít spoustu úzkosti, nedůvěry v sebe i druhé, strachu z opuštění nebo naopak potřeby utíkat před blízkostí. Vztahy pro vás budou spíš bojové pole než hřiště. Budete se až moc snažit zalíbit, kontrolovat, domáhat potvrzení – nebo naopak od intimity zdrhat jak zajíc před ohařem.

A pozor – tak jako knihy neposuzujeme podle obalu, i ten batoh může klamat. Navenek můžete působit jako suverén a borec, ale uvnitř si nést spoustu nezahojených šrámů. Nebo naopak – být až nezdravě skromní a opomíjení, protože o sobě pochybujete a neumíte se prosadit.

Ale nebojte, i ten nejtěžší batoh se dá postupně vyklidit a přerovnat! Chce to inventuru toho, co v něm vlastně nosíte. Chce to najít odvahu vytáhnout ty poklady i kostlivce ze skříně a posvítit si na ně. A hlavně – mít kolem sebe lidi a vztahy, které vás podpoří, přijmou i s celou vaší bagáží a ukážou vám, že si zasloužíte mít batoh plný lásky a přijetí!

Snažte být laskaví a nešetřete humorem hlavně ve vztahu k sobě

Představte si, že si povídáte s tím svým vnitřním ustrašeným, naštvaným nebo smutným dítětem, které v sobě pořád nosíte. Dejte mu najevo, že ho berete vážně, ale zároveň mu pomožte trochu té tíhy shodit a nabrat perspektivu. Třeba přes legrační historky, nadsázku, laskavé popíchnutí. Jak vést rozhovory s vnitřním dítětem jsem popsal detailně v audioknize zdarma "Vnitřní dialog a vnitřní rodina", můžete si to sami vyzkoušet.

Takže hurá přerovnat a vyklidit ten attachment batoh! A nebojte, na téhle túře nejste sami – jdeme na to společně, se vzájemnou podporou, odvahou a notnou dávkou smíchu. Protože láska a vztahy jsou sice vážná věc, ale zároveň ta nejlepší sranda pod sluncem.

Detailní informace a postupy o vývoji a změně nejistého vztahového stylu najdete v mé audioknize/audiokurzu "Láska, strach a lidoopi".

Když se něco zadrhne: Typy nejisté vazby, attachmentu

Když se na těch našich dětstkých cestách k blízkosti a přijetí zadrhne a zabředne do nejistoty, většinou to jedním ze tří směrů směřování do vztahové džungle:
 

  • Divočina úzkostné vazby - nekonečné šplhání, chytání se Jestli máte úzkostný attachment styl, vaše cesty lásky budou vypadat spíš jako Závod s časem než pohoda jazz. Váš vnitřní kompas bude pořád jak pominutý rotovat mezi "miluje mě - nemiluje mě". Budete až nezdravě závislí na partnerovi, jeho náladách a projevech lásky.

Každý jeho odchod, nezájem nebo konflikt ve vás spustí lavinu paniky a dožadování. Budete jako šimpanz, co se křečovitě drží mámy a řve hlady, i když ho zrovna nakrmila. Zkrátka se budete cítit nejistí, nedocenění, podezíraví. Pořád budete partnera provokovat a zkoušet, jestli vás doopravdy miluje.

Jasně, zní to jako emocionální trable, ale má to svou logiku. Váš úzkostný attachment systém funguje jako požární alarm - spouští se i při malém náznaku opuštění, abyste včas přivolali pomoc. Je až moc vycitlivělý, protože v dětství jste zažili nespolehlivé nebo nedostupné pečující.
 

  • Horská dráha vyhýbavé vazby - kopce a doliny odstupu a přibližování A co vy, co máte v batohu spíš vyhýbavý attachment? Vaše lásky budou asi vypadat jako jízda na horské dráze - nahoru dolů, od přiblížení k vzdálení, od vřelosti k chladu. Budete mít tendenci držet si odstup, nepouštět si lidi moc k tělu. Budete víc ve svojí hlavě než srdci.
     

Závislost a potřebnost pro vás bude sprosté slovo. Budete se snažit vystupovat jako samostatný vlk samotář, co nikoho nepotřebuje. Jenže pozor, je to spíš obranná maska než realita. Pod ní se obvykle skrývá ten vystrašený ježek, co má strach, že když se otevře, opustí ho nebo zraní.

Takže ano, i to má svou logiku odvozenou z dětství. Když rodiče reagovali odmítavě nebo nepředvídatelně, bylo bezpečnější a jistější spolehnout se na sebe. Blízkost a závislost vám přijde moc riskantní - radši si necháte zadní vrátka otevřená, ať můžete rychle zmizet, když začne být dusno.
 

  • Džungle dezorganizované vazby - ztraceni v emocích a vztazích No a pak tu máte ještě ten dezorganizovaný či strachový attachment, to je úplná Amazonie vztahů. Jestli v tomhle stylu jste, budete se v lásce a blízkosti cítit fakt ztracení. Chvíli úzkostně lpící, chvíli vyhýbavě chladní. Zmítaní protikladnými pocity, bez jednotící linie.

Intimita pro vás bude jako Bermudský trojúhelník - děsivě přitažlivá i odpudivá zároveň. Budete po ní prahnout, ale zároveň se jí děsit. V dětství jste asi zažili vyloženě traumatické, násilné nebo zneužívající jednání od pečujících. Takže teď jsou ve vás zakořeněné dva protichůdné impulzy - přimknout se vs. utéct pryč.

Tahle dezorientace pak vede k chaotickému chování ve vztazích. Jeden den jste největší milovník světa, další den trucujete a mizíte beze stopy. Pro partnery je to fakt emočně vyčerpávající jízda - a pro vás taky! Chce to hodně bezpečí, trpělivosti a terapie, abyste se z té džungle dostali.

Detailní informace a postupy o vývoji a změně nejistého vztahového stylu najdete v mé audioknize/audiokurzu "Láska, strach a lidoopi".

Bezpečný přístav jistoty: ideál jistého attachmentu

Jistý attachment styl je jako výhra v loterii. Je to ten pomyslný ráj na zemi, kde se cítíte milovaní a přijímaní, ať se děje co se děje. Kde nejste ani ťuhýci závislí na partnerovi, ani ježci sólisté stočení do sebe. Kde důvěřujete sobě i druhým, vyjadřujete otevřeně své potřeby a city, umíte být intimní i autonomní zároveň.

Lidi s jistou vazbou poznáte podle jejich autenticity a sebejistoty. Nezmítají se v úzkostech a pochybách, ale pevně stojí na svých nohou. Propadají stejným emocím, ale dokáží je regulovat, zvládat stres a řešit konflikty bez fatálních následků. V lásce a vztazích se chovají vyrovnaně, ohleduplně, umí si ale nastavit i hranice a postavit se za sebe. Jsou tu pro druhé, ale neobětují sami sebe.

Je to jako byste měli dobře ukotvený maják, který vás vždycky navede do bezpečného přístavu. I když se kolem bouří emoce, vy víte, že to ustojíte, že se můžete spolehnout na sebe i své blízké. Že i když občas ztroskotáte na mělčině hádek a zklamání, vždycky se můžete vrátit do ticha a klidu svého nitra.

Tak přesně takhle nějak vypadá ten attachmentový ideál. Ale nebojte, není to sci-fi ani pohádka jen pro vyvolené! Je to reálný cíl, ke kterému se dá dopracovat, ať už jste vyrůstali v jakékoli nejistotě. Jen to chce čas, odvahu a správné průvodce na cestě.
 

Bezpečný přístav attachmentu se buduje hlavně skrz nové, opravující vztahy. S partnerem, přáteli, terapeutem - s lidmi, kteří vám dávají lásku, přijetí a stabilní zázemí. Kteří jsou tu pro vás, i když zrovna bojujete s démony minulosti. Kteří vám pomáhají růst, poznávat své silné stránky, léčit své rány.
 

A hlavně - ten nejdůležitější vztah je ten k sobě samému! Protože dokud nebudete mít rádi a nepřijmete sami sebe, těžko to budete moci přijímat od druhých. Takže se učte být sami sobě tím bezpečným přístavem. Pěstujte si vnitřní laskavost, soucit, humor. Buďte sami sobě tím dobrým rodičem, co vám možná chyběl.

Detailní informace a postupy o vývoji a změně nejistého vztahového stylu najdete v mé audioknize/audiokurzu "Láska, strach a lidoopi".

Klíčové myšlenky k attachmentu

  • Attachment není žádná škatulka nebo nálepka, je to dynamický proces, který se vyvíjí celý život.
     

  • Ať už máte jakýkoli nejistý styl citové vazby, je to logická adaptace na to, co jste zažili. Není to vaše vina, ale vaše zodpovědnost s tím teď pracovat.
     

  • Cesta k jistějšímu attachmentu vede přes nové korektivní vztahy, terapii a hlavně přes laskavý a soucitný vztah k sobě samému.
     

  • Mějte se svým vnitřním zraněným dítětem trpělivost, ale taky ho trochu prokoukněte a usmějte se nad jeho úzkostnými či vyhýbavými kousky.
     

  • Zralá láska není o dokonalosti a bezchybnosti, ale o toleranci, přijetí a ochotě růst spolu.
     

  • Nebojte se o tom všem mluvit s partnerem i přáteli - sdílená starost je poloviční starost a sdílená radost je dvojnásobná radost!

Časté otázky a odpovědi

Co když jsem směska všech nejistých stylů? 

Ne není, je to dokonce přirozené. Všichni máme více stylů a upltňujeme je podle kontextu. Jeden bývá převažujcí. 

Jak poznám, že mám zdravý vztah a ne jen další toxickou jízdu?

Ve zdravém vztahu můžete být na prvním místě autentičtí. Nemusí to být pozitivní, vztah může být i dynamický, ale ve zdravém vztahu musí být partneři otevření sdílet mezi sebou to, co opravdu jsou, co potřebují a co cítí bez odsuzování.

Co mám dělat, když na partnera žárlím jako šimpanz?

Zkuste tomu svému vnitřnímu ječícímu šimpanzovi dát najevo, že ho vidíte, slyšíte a berete vážně jeho obavy. Ale taky mu připomeňte, že váš vztah není válečná zóna a partner není nepřítel.

Jak mám uvolnit svou touhu po autonomii a zároveň po vztahu?

Hledejte tu zdravou rovnováhu mezi "Jsem tu s tebou" a "Jsem tu sám za sebe". Učte se sdílet své potřeby i hranice, nepotlačovat je ani se jimi nenechat ovládat.

Má cenu chodit na terapii kvůli vztahům?

Samozřejmě!! Dobrý terapeut či kouč je jako ten moudrý laskavý rodič, co vám chyběl. Pomůže vám pojmenovat vaše attachmentová zranění a najít cestu, jak je léčit.

2.png

audiokurz/audiokniha

nejistota ve vztazích?
Změňte ji během 2 měsíců

Nejistý vztahový styl je i můj příběh a každý den provázím klienty procesem změny od nejistoty k uvolnění a sebejistotě. Tento konkrétní vyzkoušený postup, který lze aplikovat na sebe najdete kompletní v audioknize/audiokurzu Láska, strach a lidoopi. 

  • praktický a vyzkoušený postup krok za krokem tak, jako bychom spolu přímo spolupracovali

  • řešení strachu z odmítnutí a opuštění, vzorců z dětství

  • změna vztahu k sobě, nalezení sebedůvěry a pohody.

  • 11 hodin audionahrávek, 260 stran ebooku

  • samostatná kapitola s postupem práce s Vnitřním dítětem a vnitřním rodičem zcela zdarma

Články a audiočlánky
o vztahových stylech

Kontakt 

Symbionica Consulting s.r.o.

Korunní 2569/108, Praha-Vinohrady, PSČ 101 00

IČO: 14031400

GSM: +420 727 888 121

e-mail: nanervy(@)na-nervy.cz

  • Facebook

chcete se na něco zeptat?

Děkujeme za zprávu!

© 2024 Na nervy a na pohodu, Symbionica Consulting s.r.o.

bottom of page